Bloumám bezcílně ulicemi. Nebe je zatažené a kolem mě se rozprostírá záře elektrického osvětlení. V pozadí vnímám střídavě tlumené i hlasité rozhovory lidí. Místo kašny na náměstí však míjím vrtačky a štíhlé trámky nejsou na lavičce městského mobiliáře, nýbrž v oddělení přířezu dřeva. Nasávám vůni řemesla, ohmatávám obklad důvěrněji než by bylo záhodno a v oddělení sanity zkoumám ergonomii sprchových hlavic stejně tak jako estetické rozdíly mezi kulatým a hranatým záchodem. Krom rodné hroudy jsem svůj druhý domov objevil v temných zákoutích hobbymarketů...

“Hele J., další hypo už nám nikdo nedá, tak co ten náš byznys?” ptám se a v hlavě mi rejdí Kiyosakiho krysa ve své závodní mánii. “Chce to keš,” slyším od J. mantru, kterou si opakujeme posledních pár měsíců jako modlitbu. Chce to keš ráno, chce to keš na oběd a chce to keš večer. Teď už stačí jen vytáhnout koberec a zakleknout jen s tím drobným rozdílem, že místo k Mecce budeme svůj hřbet ohýbat směrem k Washingtonu D.C., kde má sídlo Světová banka...

“Hej, T! Kam mám ten Ytong hodit?” ptám se svého nově spřáteleného zedníka a přemýšlím, jakou by mi teď asi kardiolog naměřil tepovku. V bytě se podél zdí začíná množit materiál jako teenageři, které vedoucí na táboře nechal delší dobu bez dozoru, a já si říkám, jak tohle asi může dopadnout. Pytlům s nivelačkou a betonovou směsí sekunduje pórobeton, hliníkové profily a sádrokartonové desky...

Světelný tok v lumenech, chromatičnost v Kelvinech, průtok vzduchu v metrech krychlových a velikost trubky v coulech. “To jo, coule mi to už trošku drtí” říkám si, když několikátý den v řadě sedím u počítače dlouho do noci a snažím se pochopit všechny novoty, abych rekonstrukci nepokazil. Postupně se informacemi prokousávám a v prohlížeči mi přibývají záložky stejným tempem asi jako štamgastovi čárky na lístku v jeho oblíbené hospodě. Ale všechno popořadě…

Přes překážky ke hvězdám - latinská fráze ohraná tak, že by si mohla stoupnout hned vedle Carpe diem a jít společně někam na túru. Když je však Vaší překážkou za vysněným bytem umakartové jádro, stává se klišé realitou...

Radim Pařík - nejznámější český vyjednavač. Pařík tady a Pařík tam. Vyjednávej podle technik FBI, podle principů Mosadu a prostě podle všeho, co ti tenhle Superman z Brna (ne z Kryptonu) řekne. Dneska už bych věděl, kde čerpat inspiraci na to, co mě čekalo. V roce 2020, kdy mi investorské mléko ještě teklo po bradě, mi zrovna veselo nebylo. Můj první deep dive do světa nemovitostí hrozil dopadnout trapnoselháním a já nevěděl co dělat...

Fajn, byt bychom vybranej měli. Ve své nové životní etapě už přes měsíc investuju do podílových fondů a mám dokonce svou prémiovou bankéřku. Jednou jsme se viděli a dvakrát jsme si volali. Skoro se divím, že mě zatím nezve na rodinné oslavy. Určitě jsem důležitý klient. Tváří se tak. Aby ne, musí se tak tvářit...

Píše se rok 2020 a do médií pronikají první zprávy o pandemii covid-19. S mou V. sedíme doma, koukáme na televizi a jsme nervózní jen lehce. Už to tu bylo tisíckrát. Ebola, BSE, ptačí chřipka a celá řada dalších onemocnění a virů, které pro nás dva nakonec zůstaly existovat spíše jen v teoretické rovině. O dva měsíce později už nemůžeme skoro nikam a tak trávím nekonečné hodiny čtením...